Mytologická škola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jacob Grimm, zakladatel mytologické školy

Mytologická škola je směr ve folkloristice a literární vědě typický pro první polovinu 19. století, tedy období romantismu. Jeho základním předpokladem je že folklórní žánry jako pohádka, pověst či epická píseň jsou neosobním a nevědomým produktem „duše národa, a z těchto děl lze rekonstruovat předkřesťanskou mytologii. Přes označení škola se nejednalo o myšlenkově jednotný či spolupracující směr, naopak mezi zastánci mytologické školy docházelo často k rivalitě.[1]

Filosofickým základem mytologické školy byla estetika Friedricha Schellinga a bratrů Friedricha a Augusta Schlegela, která chápala mytologii jako přírodní náboženství a jediný pramen veškerého umění. Jejich myšlenku že národní umění lze obrodit skrze obrácení k mýtům byla přijata heidelbergskými romantiky Achimem von Arnim, Clemensem Bertamo a Josephem von Görres. Definitivně se mytologická škola zformovala s dílem Jacoba Grimma Deutsche Mythologie z roku 1835.[2]

V rámci této školy hrála významná role komparace a snaha o nalezení původní podoby mýtů. Její zástupci se tak stali zakladateli srovnávací mytologie, kromě toho také zapojili do bádání etymologii. Jako prvotní impuls zpravidla chápali nebeská tělesa či meteorologické jevy což vedlo ke vzniku mnoha soupeřících teorií, například podle Maxe Müllera bylo prvotním impulsem Slunce, podle Adalberta Kuhna bouře. Další teorie, zvaná démologická nebo naturalistická chápala jako zdroj mýtů uctívání přírodních duchů a démonů a byla zastávána například Wilhelmem Mannhardtem a Wilhelmem Schwartzem.[2]

Představitelé

Mezi její další představitele patřil ve Spojeném KrálovstvíGeorge Cox, v Itálii Angelo de Gubernatis, ve Francii Michel Bréal a ve Švýcarsku Adolphe Pictet.[2]

V české mytologické vědě patřil k představitelům mytologické školy především Karel Jaromír Erben věnující se tomuto tématu od 40. do 60. let 19. století, Pavel Josef Šafařík, Ignác Jan Hanuš a Václav Krolmus. V Rusku byl významným proponenty především Alexandr Afanasjev, Fedor Ivanovič Buslajev a Orest Miller, vliv mytologické školy lze nalézt i v raných pracích Alexandra Nikolajeviče Pypina a Alexandra Nikolajeviče Veselovského.

Kritika

Od poloviny 19. století byla mytologická škola nahrazena pozitivistickou metodou, která odmítala předkřesťanský původ folklóru a spekulativní hypotézy.

Podle etnografa Jiřího Horáka mytologická škola nepřihlížela k faktu že folklór zaznamenaný v 19. století byl z velké části ovlivněn různými cizími vlivy, především křesťanstvím a literární tradicí.[3] Na druhou stranu hrála velký význam v rozvoji mytologických studií, a díky ní počal zájem jiné než klasické mýty, například o keltské, germánské, slovanské, íránské a indické. Její zastánci také shromáždili velké množství folklórního materiálu, položili řadu teoretických otázek a základ pro srovnávací studium mytologie, folklóru a literatury.[2]

Reference

  1. ERBEN, Karel Jaromír. Slovanské bájesloví. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. ISBN 978-80-87112-25-0. S. 24. 
  2. a b c d http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/Mythological+School
  3. ERBEN, Karel Jaromír. Slovanské bájesloví. Praha: Etnologický ústav AV ČR, 2009. ISBN 978-80-87112-25-0. S. 25.